Aktuality Vzpomínky účastníků Pozdrav otce biskupa Program v Brně Organizační pokyny Specifické skupiny poutníků Areál bohoslužby Brněnská diecéze Další informace Sponzoři

Úvodní strana > Vzpomínky

Je podzimní nedělní poledne a já téměř nečinně sedím na malé rozkládací trojnožce na prašné ploše někde uprostřed tuřanského letiště v Brně.

Už to samo o sobě by bylo dosti zvláštní, neboť sluníčko svítí a hřeje, jako by bylo uprostřed léta a ne začátek podzimu. Měl bych tedy být někde u vody, či v lese nebo, když už sedět, tak na nějaké útulné zahrádce u sklenice pěnivého moku po dobrém obědě.

Ani to ještě nic není. Já na té vyprahlé letištní ploše postávám a posedávám již od šesti hodin ráno. Navíc, abych tam mohl být v těch šest hodin, přinutil jsem se vstát již ve čtyři hodiny ráno. To mi z těch, co mě znají, těžko někdo uvěří. Mám žízeň, neboť tu malou láhev minerálky, co jsem si vzal, jsem vypil dávno. Mám i náramný hlad, neboť dvě housky s máslem, co jsem si přinesl nemohly stačit. To by mi z těch, co mně znají, naopak uvěřil každý.

Po přečtení těch pár řádek si leckdo pomyslí: „Patrně to píše někdo poněkud vyšinutý, nebo alespoň hodně asketický beduín.“ Ti pragmatičtější si řeknou „Aha, to si asi stěžuje nějaký klient zkrachovalé CK, nebo člověk, jehož letadlo má značné zpoždění.“

Ani jedna z těchto úvah není správná. Se mnou tu totiž takto posedává a postává dalších sto dvacet tisíc osob. A kupodivu nikdo si nějak nestěžuje. Naopak! Nálada je přímo skvělá. Zejména těch, co si přinesli o batoh víc a teď z něj vytahují řízky a jiné dobroty.

Už jste se jistě dovtípili. Většina z nás právě prožila jeden z největších duchovních zážitků života. Před nějakou půl hodinou skončila mše svatá, jíž sloužil papež Benedikt XVI, jehož letadlo se za ovací a mávání přítomných poutníků právě vznáší do výše. Tedy, jak říkal jeho předchůdce, Jan Pavel II. - blíž k šéfovi. Krátce na to jej v dalším letadle následuje pan prezident Klaus. Pravda. Oni budou již dávno v Praze a my ještě asi stále budeme na letišti, protože jeden jediný východ bude ještě dlouho beznadějně ucpán davy odcházejících.

Ale proč nepohovořit s přáteli a neposlechnout si docela slušný doprovodný program? Mnozí též meditují a já mohu v klidu napsat tuto esej. Nu, a bude-li si jí číst někdo další, bude to znamení, že jsem nakonec z letiště v pohodě, živ a zdráv odešel. Určitě jsem se také někde stavil na jedno vychlazené a pěkně od čepu.

Když to ale nebude číst nikdo další, ani to nevadí. Stalo se totiž to samé, tedy že jsem si někde dal točené a tyto řádky mi provždy připomenou tu nádhernou atmosféru.

V každém případě ti, co zde byli se mnou, mi jistě dají za pravdu. Bylo to fascinující a povznášející. Těm, kteří tu s námi být nemohli, přeji, aby také, alespoň jednou, zažili něco podobného, neboť sebelepší zprostředkování v TV toto nenahradí.

Tak tedy „S Pánem Bohem a Svatým otcem“ někdy příště.