Uplynul skoro rok, kdy jsme se připravovali na setkání se Svatým otcem Benediktem XVI.

Byla tehdy vydána modlitba k této vzácné návštěvě - modlili jsme se ji už několik měsíců dopředu a prosili Pána, aby požehnal tuto návštěvu, aby obohatila Svatého otce i nás věřící. Prosili jsme aby přinesla hojný užitek po duchovní stránce celé naší vlasti.

Když se přiblížil den D s radostnou náladou poutníci brzy ráno odjížděli třemi autobusy ještě za tmy do Brna, spíše na dálnici, kde parkovaly naše autobusy. Velký zástup putoval pěšky k tuřanskému letišti. V chladném ránu všichni spěchali, aby se zahřáli. Cesta ubíhala rychle, v sektoru jsme byli už před sedmou hodinou - ještě nebyl zaplněn. Poutníci rozestavěli svoje židličky hned u široké cesty, která rozdělovala sektory se Slováky a Poláky. Usoudili, že tudy Svatý otec pojede. V našem okolí panovala dobrá nálada. S ostatními poutnicemi z jiných farností jsme si vyměňovaly koláče a se zájmem sledovaly program na obrazovce. Četli jsme si bohoslužebné texty ke mši, učili se latinské texty. Tak nám příjemně uběhlo čekání na Sv. otce.

Když se objevilo jeho letadlo, všichni radostně mávali. Pak Svatý otec projížděl sektory a pozdravoval se s věřícími. Když projížděl kolem naší skupiny, usmíval se na nás. Později jsme se dozvěděli, že se ptal, jakými to máváme praporky. Byl potěšen, že jsou to znaky brněnské diecéze. Někdy se stane, že se papež otočí na druhou stranu, ale my jsme se mohli radovat z jeho blízkosti a upřimného laskavého pohledu. Radostně jsme prožívali celou mši svatou a odcházeli obohaceni přítomností nejvyššího pastýře církve.

Když se po ukončení setkání vzneslo letadlo se Svatým otcem Benediktem XVI. ku Praze a nad Brnem ještě zakroužilo, všichni shromáždění mávali na rozloučenou. Prožívali jsme krásné a klidné chvíle z tohoto nádherného setkání plného naděje, že církev v naší vlasti zesílí a bude dál růst. Věříme, že tato návštěva přinese požehnání, že naše modlitby za její zdar byly vyslyšeny.

Když jsme se vraceli z letiště, sluníčko hřálo jako v létě. Byli jsme hodně unaveni, zvláště my starší, ale všechny obtíže byly obětovány s radostí za úspěch návštěvy. Když autobus kolem sedmnácté hodiny přijížděl do Šitbořic se šťastnými poutníky, napadla mě slova žalmu: „Toto je den, který připravil Pán, jásejme a radujme se z něho“.