Rád bych se s vámi podělil o „přednávštěvní“ zážitek z pobytu Svatého otce Benedikta XVI. v Brně, srdci naší diecéze.

Den před příletem papeže, v sobotu 26. září 2009 odpoledne, jsem navrhl kaplanovi otci Pavlovi: „Pojeď se se mnou podívat na tuřanské letiště!“ A když se mu moc nechtělo, řekl jsem:„Jedem!“ - a jeli jsme. Už na vymezeném úseku dálnice a odbočce jsme čekali 1250 kontrol, ale kromě několika hloučků strážců pořádku nic. Čtyřicítkou jsme se šourali k letišti v předtuše, že nás už už musejí zastavit policejní hlídky, ale „vono furt nic“. Zaparkovali jsme Fabii kombi poblíž letištní odbavovací haly. V dálce jsme viděli podium postavené ke mši svaté, sloužené asi za dvacet hodin hlavou naší církve.

Na obrovské ploše pro tisíce věřících dokončovali vyměřování sektorů. Poblíž podia zkoušel sbor duchovní písně. Občas někdo zkontroloval ozvučení. S otcem Pavlem jsem se přibližoval k pódiu a obdivoval jsem všechny, kteří zvládnou vše k tak velkolepé návštěvě připravit. Stále jsme se oba podivovali, že nás nikdo nezastavoval, nekontroloval, takže jsme se bez problémů dostali až na samotné podium.

Zblizoučka jsme si prohlédli obětní stůl i ambon, posadili jsme se do křesla sloužícího jako sedes pro papeže. Srdce se mi podivně rozbušilo, vždyť za pár hodin zde místo mne bude sedět sám Svatý otec Benedikt XVI. Bude sedět tam, kde nyní sedím já, a bude hledět na davy křesťanů, kteří zítra přijdou. A v duchu znovu a znovu děkuji našemu Pánu.

Po prohlídce podia jsme si prohlédli předměty, které bude Benedikt XVI. žehnat, stany pro převlékání kněží i provizorní sakristii. Při zpáteční cestě nám ještě bylo dopřáno jet několik desítek metrů za papamobilem, který právě měl zkušební jízdu ve vymezených prostorách.

Prohlídka letiště, místa návštěvy Svatého otce, na mne zapůsobila úžasným dojmem. Nejen, že jsem se následující velký den snadněji zorientoval i přes tisíce poutníků, ale znovu ve mně rozhořela obrovská vděčnost našemu Pánu za dar víry a lásky a za Kristův dar svátosti kněžství.