Blíží se svátek svatých Cyrila a Metoděje, našich slovanských věrozvěstů, našich požehnaných rozsévačů a zasévačů svaté víry. Vzpomínám na radost Svatého otce, který s vděčností a úctou řekl: „Jsem rád, že se mohu pomodlit s vámi v srdci Moravy, v zemi posvěcené kolébkou víry, kterou nám přinesl svatý Cyril a Metoděj....Již můj předchůdce Svatý otec Jan Pavel II. začal svou apoštolskou cestu na Velehradě před dvaceti roky a právě na Velehradě děkoval Bohu za náš národ, za dar živé a pravé víry. K Velehradu obracím své oči a prosící ruce i já, abych ve vás oživil ekumenickou snahu po jednotě ve víře v Krista všech slovanských národů a celého světa. Zůstaňte věrni evangeliu a vytvářejte společnost jednotné budoucnosti. Ať vám k tomu pomáhá Panna Maria Matka jednoty křesťanů a Matka Ježíše Krista, který je jedinou nadějí lidstva....To musíme dosvědčit a každodenně hlásat nejlépe svým životem z víry podle evangelia....Každý z nás má hlásat: Kristus Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý je nadějí lidstva!“

Tato slova se mě hluboce dotkla v srdci i ve svědomí, které se mi ozvalo otázkou: Jak já hlásám Krista? Krista trpícího a Krista milujícího? Kolik bližních nebo alespoň jeden člověk může z mých skutků poznat, že náležím Kristu, že žiji z víry? Rozsévám nebo alespoň zalévám seménko víry, které v naší milé Moravě zasadili svatý Cyril a Metoděj?

Jak svítí mé světlo před lidmi?
Hleďte, jak se milují – říkalo se o prvních křesťanech. A co my dnes?
Respektive, co já? Září mé skutky po setkání se Svatým otcem Benediktem XVI. takovou láskou, že zapaluji srdce jiných?
Z tváře Svatého otce byla znát skromnost, radost žitá víra a láska. Co mně říká první a největší přikázání lásky: „Miluj Boha nade všechno a bližního jako sebe?“

Pokud se naše srdce a svědomí takto ozývá, sáhněme po nápravě. Najděme si čas pro Ježíše, pro svou duši, pro modlitbu, pro opravdový život z víry. Ať upřímněji můžeme zpívat: „Ať tvůj oltář, Pane, nikdy neuhasne v našich zbožných vlastech slovanských“ – v naší drahé Moravě. Ať stále více plane! Se Svatým otcem Benediktem XVI. obracejme k Velehradu, ke svatým Cyrilu a Metoději, své oči, své prosící dlaně a hlavně své srdce, plné živé víry v Boha.

Při první pouti na Velehradě jsem dostala obrázek svatých Cyrila a Metoděje s tímto zněním:
„Stokráte zradíš Boha, stokrát jdeš od Něj v dál,
A zas Jej potkáš znova, kde jsi se nenadál.
A cítíš marné všecko – pro Něj jsi stvořen jen! Dokud v Něm nespočineš, nebudeš spokojen!“