Aktuality Vzpomínky účastníků Pozdrav otce biskupa Program v Brně Organizační pokyny Specifické skupiny poutníků Areál bohoslužby Brněnská diecéze Další informace Sponzoři

Úvodní strana > Vzpomínky

Je mi 19 let, ale pokřtěná jsem byla teprve před necelými dvěma lety. A tak prožívám období, ve kterém mi život s Pánem a se svými věřícími kamarády přináší stále něco nového, překvapivého. Mezi takové zážitky patřilo i setkání se Svatým otcem na mši svaté při jeho návštěvě v Brně v neděli 27. září. Pro mne zde bylo nové úplně všechno. Nikdy před tím jsem neviděla takové množství věřících, neprožívala jsem zvláštní pocit nadšení, jednoty a pokoje. Samozřejmě, nejvíc jsem se těšila na okamžik, kdy na vlastní oči uvidím Svatého otce.

Na vysvětlenou musím nejprve napsat pár slov o sobě. Od narození jsou mým handicapem následky DMO (dětské mozkové obrny). V důsledku této diagnózy se od dětství pohybuji na vozíku a mám i řadu dalších zdravotních problémů.

Ale zpět na tuřanské letiště v Brně. Se svým průvodcem a několika dalšími kamarády vozíčkáři jsem dostala místenku do VIP zóny. Byla jsem blízko uličky, po které měl projíždět Svatý otec. Náš sektor V6 měl po obou stranách vyvýšené místo pro kameramany a fotografy různých médií. Říká se, že Svatý otec je velmi plachý člověk. A to se brzy potvrdilo. Když se papamobil blížil k našemu sektoru a papež z dálky uviděl les namířených objektivů, raději se věnoval věřícím na druhé straně uličky. My, vozíčkáři, jsme tak neměli příležitost setkat se s ním zblízka tváří v tvář.

Skončila mše svatá a já potřebovala navštívit domeček, kam i císař pán chodíval pěšky. Ujala se mne dvě děvčata, Hela a Jiřka. Jiřka se chopila mého vozíku a vyrazily jsme. Ale Hela se kdesi opozdila a tak jsme musely chvilku počkat. A právě tato chvilka byla důležitá. Cestou k domečkům jsme se totiž dostaly do blízkosti trasy, kudy měl projíždět Svatý otec ke svému letadlu. Hela nás předběhla a živě na nás mávala, abychom si pospíšily. Jiřka se mnou jela jako o závod, až jsem myslela, že mě cestou vyklopí. To už nám pořadatelé uvolnili místo u hrazení. Dorazily jsme právě ve chvíli, kdy se tu objevil papamobil. A já se najednou ocitla v těsné blízkosti papeže. Naše pohledy se setkaly a Svatý otec mi požehnal. Na tento okamžik nikdy nezapomenu. Měla jsem pocit, jakoby mě Bůh pohladil a ujistil mě, že nejsem sama, že o mém kříži ví a žehnající rukou Svatého otce mi posílá povzbuzení na nelehké cestě životem.

K domečkům jsme dojely včas. A já si pak spolu s kamarády užívala skvělé atmosféry, která ovládala tuřanské letiště, ještě dlouhé hodiny.