Aktuality Vzpomínky účastníků Pozdrav otce biskupa Program v Brně Organizační pokyny Specifické skupiny poutníků Areál bohoslužby Brněnská diecéze Další informace Sponzoři

Úvodní strana > Vzpomínky

Se Svatým otcem Benediktem XVI. jsem se setkala v Římě. Byla jsem tam poprvé, bylo to krásné, radostné a nezapomenutelné.

Stejně tak setkání na Velehradě se Svatým otcem Janem Pavlem II. To mi utkvělo nejvíce v paměti. Později jsem byla i v Praze a v Olomouci, ale na to první se vzpomíná nejvíc.

Na návštěvu Svatého otce Benedikta v České republice jsme se připravovali modlitbou, později novénou. Také nacvičováním latinských textů. Pan farář nám rozdal místenky s nabídkou jet s farníky autobusem. Odmítla jsem: „Jezdím do práce vlakem, dám vlaku přednost.“. Vzpomněla jsem na Velehrad, jak bylo důležité být tam včas. „Pojedu hned tím prvním, chci si to vychutnat.“

Vstali jsme o půl čtvrté a bez problémů dojeli do Brna. Chtěli jsme pokračovat dál vlakem. Na nádraží nás směrovali k autobusům. Před budovou projížděl jeden za druhým, úžasná organizace. Autobusy dojely k letišti, pěšky to bylo asi kilometr, jen přes letištní plochu. Náš sektor byl na druhé straně. Na svém místě jsme se ocitli v 5.18 hodin. Byla ještě tma, ale na obrazovkách se dalo vše bez problémů sledovat. Probíhal zajímavý program. Nikdy nezapomenu na Boží mši – překrásný východ slunce.

Ale nechci psát svůj příběh. Chtěla být psát o jednom našem farníkovi. Přistěhoval se s celou velkou rodinou. Ale chodil do našeho kostela sám. Snažila jsem se, aby zapadl do naší farnosti. Do kostela to má – na své bolavé nohy, jak říká – dál. Proto raději jede autem a vezme někoho ze starších sousedů.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem ho v Brně na letišti viděla přicházet s našimi farníky. Šla jsem za ním: „Jaká byla cesta? Máte to daleko od autobusu?“

„Ani se neptejte, daleko, ale už jsem tady.“ Jen zářil.

Představte si, šel pěšky ty tři, skoro čtyři kilometry. On, který nemůže někdy přejít obec. Není to zázrak? A stejná cesta ještě čekala zpět.

Pán Bůh nenechá nic bez odměny. Náš farník Josef je zachycen i na televizních záběrech při svatém přijímání. A proč o tom píšu? Byli jsem okrajový sektor, daleko od všeho dění. A Josef si radostně přinesl záznam na DVD. Cestou z kostela mi říká: „Pošlu to dceři do Ameriky, ať se potěší“.

„A já vám musím něco říct,“ nedalo mi to. „Jste na televizním záznamu pěkně vidět při svatém přijímání. Vaše dcera bude mít památku na Svatého otce v Brně i na svého tatínka. To máte odměnu za svou námahu.“

Chudák Josef celý týden potom odpočíval.

Každý den, když jsem šla kolem jeho domu z práce, seděl na zahrádce, a s úsměvem říkal, jak ho bolí nohy.