Aktuality

Nevím, zda vím, co je to zázrak

„Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku: do země zdevastované ideologií nenávisti přijíždí posel lásky; do země zdevastované vládou nevzdělanců přijíždí živoucí symbol vzdělanosti; do země donedávna ničené ideou konfrontace a rozdělení přijíždí posel míru, dialogu, vzájemné tolerance, úcty a laskavého porozumění, zvěstovatel bratrské jednoty v různosti...“
(Václav Havel)

Uplynulo skoro dvacet let a Svatý otec přijíždí znovu a platí o něm všechno, co tak krásně vyjádřil před lety pan prezident Václav Havel. Víra nám dává schopnost vnímat v návštěvě Svatého otce ještě víc: v papeži, nástupci apoštola Petra, kterého sám Pán ustanovil viditelnou hlavou církve, k nám zvláštním a jedinečným způsobem přichází sám Ježíš, tentýž Ježíš, který procházel kdysi Svatou zemí, se stejnou mocí jako tehdy. Věříme, že i my dnes s přípravou na papežskou návštěvu připravujeme nový zázrak?

Zázrak je normální způsob, jak se Bůh hmatatelně projevuje v našich osobních i společných dějinách. Bůh však potřebuje, abychom mu nechali prostor, a tak mu umožnili projevit jeho moc. On se nevlamuje do našich životů násilím z úcty k lidské svobodě. Navíc Bůh je větší než naše představy a očekávání a proto nás často překvapí, že jedná jinak než jsme si představovali. Tak si třeba ani nevšimneme jeho zásahu nebo mu neporozumíme. Naším úkolem proto je vytvářet prostor pro Boží působení. Jak?

Je to samozřejmě modlitba, která však nemá přesvědčit Boha, aby něco udělal, ale má nám dodat odvahu k velkorysosti a důvěře, novou sílu v únavě, světlo v rozhodování. A protože církev jsou propojené nádoby, mohou službou modlitby podporovat praktické přípravy naši nemocní.

Pro všechny ostatní je důležité být při tom. Navzdory námaze, nepohodlí, navzdory tomu, že na místě neuvidím tolik, co přes televizní kamery v pohodlí domova. Společně vytvořit něco krásného pro Boha!

Mozaika je složena z malých barevných kamínků. Jednotlivé kamínky samy o sobě nevytvoří obraz, teprve spolu s ostatními. Ale i bez jednoho kamínku, který by chyběl, je obraz neúplný, narušený. Záleží na každém z nás, jaký obraz o církvi vytvoříme v Brně nebo ve Staré Boleslavi. Nikdo by neměl spoléhat na to, že tam budou ostatní, a pokud je to jen trochu možné, neměl by chybět.

18. srpna 2009 | Mons. Jiří Mikulášek